Něco o plemeni Australský ovčák

Povaha

Je to naprosto dokonalý pes, i pes na zabití a s tím je potřeba počítat a nebýt překvapený. Dobře zvažte své možnosti ať nelitujete pořízení štěněte a ať nejste následně oba smutní.

Hodí se na farmu, pro aktivní lidi co mají rádi sporty jako běh či časté túry a především pro ty, kteří jsou ochotni obětovat vysedávání u počítače nebo mobilu a tento čas věnovat dovádění se svým psím parťákem v dešti i v mrazu. Pokud máte náročnou práci, kde trávíte většinu času, tak bude velmi strádat, stejně tak pokud předpokládáte, že mu stačí velká zahrada. Je nejspokojenější pokud má přístup ven i dovnitř baráku a svého pána může mít stále na dohled.

Je to pes, který potřebuje pevnou ruku a důslednost, snadno si člověka omotá kolem prstu a pak často hledá novou rodinu pro svou nezvladatelnost. Nedoporučuji ho začátečníkům.

Hlídání

Co se týče hlídacího instinktu, australský ovčák je přirozeně teritoriální a má silné sklony k ochraně svého domova. Má tendence ohlašovat podezřelé situace štěkotem a v případě potřeby se nezdráhá adekvátně zasáhnout.
Jsou australští ovčáci, kteří začnou "hlídat" již v raném štěněčím věku a jsou jedinci, kteří se takto začnou projevovat až v momentě, kdy psychicky dospějí.
Vyrovnaná povaha se projevuje i v rámci hlídacího instinktu. Australský ovčák je schopný velice efektivně ohlídat svůj domov, ale v případě, že majitel uvítá cizince jako svého hosta, by měl zastavit veškeré reakce a hosta tolerovat.

Naše Moon je přímo vítací pes, je pravda, že třeba zaštěká, ale potom všem ukáže jak milá umí být. Často ji ve vítání musíme krotit, protože její radost je bezmezná. Stále se na lidi směje a ti si potom myslí, že vrčí, protože odhaluje zuby.

Možné problémy

Je to pes velmi aktivní, hbitý, mrštný a má silně vyvinuté hlídací instinkty. Tyto povahové rysy činí z australáka bezpochyby skvělého parťáka pro aktivní lidi. Ale také právě tyto typické vlastnosti mohou být zdrojem výchovných problémů...

Australský ovčák byl a je hojně využíván k práci u stáda ovcí, skotu a koní. Jeho styl pasení je tvrdší a často u něj štěká. U některých psů se můžeme setkat např. s pasením dětí nebo jiných psů.

Dalším problémem, který majitelé australáků řeší, je skákání. Jsou často velmi kontaktní a při snaze olíznout vám obličej vyskakují třeba dva metry vysoko. Jejich náklonnost je mnohdy poněkud razantnější a nezřídka vám nechtěně při skákání narazí nos nebo roztrhnou ret. Tento problém je nutno řešit již od malička, nijak ho neodměňovat a snažit se potlačit ho na minimum.

Spousta australáků také rádo tahá na vodítku. I zde je potřeba důsledně učit chůzi na prověšeném vodítku a to od malička. Ale všem majitelům ausíků se nedaří potlačit tahání na vodítku úplně.

Australáci dokáží pěkně prohnat i zvěř a projevit tak silný kořistnický pud. Naše Moon nám to udělala jako 6-ti měsíční štěně. Musím říct, že nás to zaskočilo. Vydala se za kočkou, nemohli jsme ji dohnat a na zavolání nereagovala. Zastavil ji až plot, což bylo její i naše štěstí. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby utekla na cestu. Samozřejmě je to chytré plemeno a když ji bylo rázně ukázáno, že takto opravdu ne, pochopila a už jsme to nikdy nemuseli řešit. Dnes, když ji něco zaujme, poslechne, vždy se nechá odvolat a nevydává se na bezhlavé mise.

Je to plemeno oddané svému pánovi, ale mnoho zástupců plemene se vyznačuje určitou dávkou samostatnosti a tvrdohlavosti. Je velmi citlivé a výcvik i výchova by pro něj měly být zábavou. Rozhodně není typ psa, který je vhodný na výchovu formou cukru a biče. 

No a na závěr musím říct, že když jsme si Moon pořizovali, netušila jsem jak moc nám obohatí život a jak skvělý člen rodiny se nám usadí v srdcích.